योगी युञ्जीत सततमात्मानं रहसि स्थितः ।
एकाकी यतचित्तात्मा निराशीरपरिग्रहः ॥१०॥

yogī yuñjīta satatam

ātmānaḿ rahasi sthitaḥ

ekākī yata-cittātmā

nirāśīr aparigrahaḥ

yogī — transcendentalista; yuñjīta — musí se soustředit na úrovni vědomí Kṛṣṇy; satatam — neustále; ātmānam — sebe (tělem, myslí a vlastním já); rahasi — v ústraní; sthitaḥ — setrvávající; ekākī — sám; yata-citta-ātmā — vždy pozorně ovládající mysl; nirāśīḥ — nepřitahovaný ničím jiným; aparigrahaḥ — prostý pocitu vlastnictví.


Text

Transcendentalista má stále udržovat své tělo, mysl a vlastní já ve vztahu s Nejvyšším; má žít sám na odlehlém místě, vždy pozorně ovládat svou mysl a být prostý tužeb a vlastnických pocitů.

Purport

Krsnu lze vnímat do různé míry, v Jeho aspektu Brahmanu, Paramatmy a Nejvyšší Osobnosti Božství. Mít vědomí Krsny ve stručnosti znamená být neustále zaměstnaný transcendentální láskyplnou službou Pánu. Ti, kdo jsou poutáni k neosobnímu Brahmanu nebo lokalizované Nadduši, jsou si však částečně také vědomi Krsny, protože neosobní Brahman je Krsnova duchovní záře a Nadduše je Krsnova všeprostupující částečná expanze. Impersonalista a meditující yogi si tedy jsou nepřímo rovněž vědomi Krsny. Ten, kdo si je vědom Krsny přímo, je nejpokročilejším transcendentalistou — takový oddaný ví, co je Brahman a Paramatma. Jeho poznání Absolutní Pravdy je dokonalé, zatímco impersonalista a meditující yogi si jsou vědomi Krsny nedokonale.

Nicméně všem transcendentalistům se zde doporučuje, aby se vytrvale drželi své cesty a mohli tak dříve či později dosáhnout nejvyšší dokonalosti. Prvním úkolem transcendentalisty je udržet mysl vždy upřenou na Krsnu. Je třeba stále myslet na Krsnu a ani na okamžik na Něho nezapomenout. Soustředění mysli na Nejvyššího se nazývá samadhi, tranz. Aby transcendentalista mohl soustředit svou mysl, má se zdržovat v ústraní a vyhnout se rušivému vlivu vnějších podnětů. Měl by si dávat velký pozor na to, aby vždy přijímal prospěšné a odmítal nežádoucí podmínky, jež ovlivňují jeho realizaci. Musí být dokonale odhodlaný a nedychtit po nepotřebných hmotných věcech, které by ho svazovaly vlastnickými pocity.

Pokud někdo přímo jedná vědom si Krsny, jsou všechna tato předběžná opatření dokonale splněna, neboť přímé vědomí Krsny zahrnuje sebezapření, které stěží dává možnost vlastnit něco hmotného. Srila Rupa Gosvami charakterizuje vědomí Krsny takto:

anasaktasya visayan
yatharham upayuñjatah
nirbandhah krsna-sambandhe
yuktam vairagyam ucyate

prapañcikataya buddhya
hari-sambandhi-vastunah
mumuksubhih parityago
vairagyam phalgu kathyate

“Ten, kdo nelpí na ničem, ale zároveň přijímá vše ve vztahu ke Krsnovi, je ve správném postavení, nad pocitem vlastnictví. Naopak někdo, kdo vše odmítá, aniž by věděl, jaký to má vztah ke Krsnovi, není ve svém odříkání tak dokonalý.” (Bhakti-rasamrta-sindhu 1.2.255-256)

Ten, kdo si je vědom Krsny, dobře ví, že vše patří Krsnovi. Díky tomu je trvale oproštěný od pocitu osobního vlastnictví, a tak netouží po ničem pro sebe samotného. Umí přijímat to, co prospívá vědomí Krsny, a odmítat to, co mu neprospívá. Zůstává trvale odpoutaný od hmotných věcí, jelikož je neustále transcendentální, a je vždy sám, neboť s lidmi, kteří si nejsou vědomi Krsny, nemá nic společného. Je to tedy dokonalý yogi.