Ten, kdo obdrží poznání od realizované duše — od toho, kdo zná vše v pravém světle — pozná, že všechny živé bytosti jsou nedílné části Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Sri Krsny. Představa existence oddělené od Krsny se nazývá maya (ma — ne, ya — toto). Někteří lidé si myslí, že s Krsnou nemáme nic společného, že Krsna je pouze velkou osobností dějin a Absolutním je neosobní Brahman. Ve skutečnosti — jak je uvedeno v Bhagavad-gitě — je tento neosobní Brahman září Krsny, Nejvyšší Osoby. Krsna jakožto Nejvyšší Osobnost Božství je příčinou všeho. V Brahma-samhitě je jasně řečeno, že Krsna je Nejvyšší Osobnost Božství, příčina všech příčin. Dokonce i inkarnace, jichž se objevují milióny, jsou pouze Jeho různými expanzemi. A expanzemi Krsny jsou i živé bytosti. Mayavadští filozofové se mylně domnívají, že Krsna ve svých mnoha expanzích ztrácí svou samostatnou existenci. Tato myšlenka je hmotné povahy. V hmotném světě máme zkušenost, že když se určitá věc rozdělí na části, ztratí svou původní totožnost. Mayavadští filozofové však nechápou, že absolutní znamená: jedna plus jedna se rovná jedna a rovněž jedna minus jedna se rovná jedna. To platí v absolutním světě.

Kvůli nedostatečnému poznání absolutní vědy jsme nyní pokryti iluzí, a proto si myslíme, že jsme od Krsny oddělení. Jsme sice oddělenými částmi Krsny, ale přesto se od Něho nelišíme. Rozdíly mezi živými bytostmi založené na jejich tělech jsou maya neboli to, co není pravá skutečnost. Všichni jsme určeni k tomu, abychom uspokojovali Krsnu. Bylo to jedině vlivem mayi, že Arjuna považoval dočasný vztah s příbuznými, který je na úrovni těla, za důležitější než věčný duchovní vztah s Krsnou. Celé učení Gity směřuje k tomuto závěru: živá bytost jakožto Krsnův věčný služebník nemůže být od Krsny oddělená a její pocit, že tomu tak je, se nazývá maya. Tato živá bytost, oddělená součást Nejvyššího, má splnit určitý záměr. Jelikož na něj zapomněla, nachází se již od nepaměti v různých tělech — jako člověk, zvíře, polobůh a tak dále. Tyto rozdíly v tělech mají svůj původ v jejím zapomnění na transcendentální službu Pánu. Jakmile se však zaměstná transcendentální službou prostřednictvím vědomí Krsny, je od této iluze okamžitě osvobozena. Toto čisté poznání může obdržet jedině od pravého duchovního učitele; a díky tomu se vyhne iluzi, že se vyrovná Krsnovi. Dokonalým poznáním je poznání, že Nejvyšší Duše, Krsna, je svrchovaným útočištěm pro všechny živé bytosti, a pokud živé bytosti toto útočiště odmítnou, jsou oklamány hmotnou energií a představují si, že mají samostatnou totožnost. V různých podobách hmotné totožnosti tak zapomínají na Krsnu. Pokud však dospějí k vědomí Krsny, znamená to, že jsou na cestě osvobození. To dokládá Bhagavatam (2.10.6): muktir hitvanyatha-rupam svarupena vyavasthitih. Osvobozením se rozumí setrvávat ve svém přirozeném postavení Krsnova věčného služebníka (ve stavu vědomí Krsny).