Všichni členové čtyř stavů lidského života — brahmacari, grhastha, vanaprastha a sannyasi — se mají stát dokonalými yoginy či transcendentalisty. Jelikož lidský život není k tomu, abychom uspokojovali smysly jako zvířata, jsou jeho čtyři stádia uspořádána tak, aby člověk nakonec dospěl k duchovní dokonalosti. Brahmacarini neboli žáci v péči pravého duchovního učitele ovládají mysl tím, že se zdržují smyslového požitku. Brahmacari naslouchá pouze slovům týkajícím se vědomí Krsny; naslouchání je základním předpokladem pro porozumění, a bezúhonný brahmacari se proto plně věnuje opěvování Pánovy slávy a naslouchání o ní (harer namanukirtanam). Vyhýbá se poslouchání hmotných zvukových vibrací a jeho sluch se zaměřuje na transcendentální zvukovou vibraci Hare Krsna, Hare Krsna. A hospodáři, kteří mají do určité míry povoleno uspokojovat smysly, tak zase činí s velkou zdrženlivostí. Pohlavní život, požívání omamných látek a jedení masa jsou běžné sklony lidské společnosti — hospodář žijící usměrněným životem však neomezenému pohlavnímu styku a dalším smyslovým požitkům neholduje. V celém civilizovaném světě proto existuje manželství založené na zásadách náboženství, jelikož umožňuje pohlavní život, který je omezený a prostý ulpění. Ten je také určitým druhem yajñi, neboť hospodář obětuje svůj sklon ke smyslovému požitku zájmu vyššího, transcendentálního života.