Zde nalézáme historii Bhagavad-gity, začínající v dávných dobách, kdy byla Gita předána králům všech planet počínaje planetou Slunce. Hlavním úkolem vládců všech planet je chránit obyvatelstvo. Měli by tedy být obeznámeni s vědou v podání Bhagavad-gity, aby dokázali vládnout občanům a chránit je před hmotným područím chtíče. Lidský život je určen k rozvíjení duchovního poznání, ve věčném vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, a nejvyšší představitelé všech států a planet jsou povinni vštěpovat toto ponaučení občanům prostřednictvím výchovy a vzdělání, kultury a oddanosti. Jinými slovy, všechny hlavy států mají šířit vznešenou vědu o vědomí Krsny, aby jí lidé mohli využít a kráčet cestou úspěchu, který nabízí lidská forma života.

V tomto věku je bůh Slunce známý pod jménem Vivasvan — král Slunce, které je příčinou existence všech dalších planet ve vesmíru. V Brahma-samhitě (5.52) je verš:

yac-caksur esa savita sakala-grahanam
raja samasta-sura-murtir asesa-tejah
yasyajñaya bhramati sambhrta-kala-cakro
govindam adi-purusam tam aham bhajami

Pán Brahma řekl: “Uctívám Nejvyšší Osobnost Božství, Govindu (Krsnu), jenž je původní osobou a na jehož pokyn přijímá Slunce, král všech planet, nesmírnou sílu a žár. Slunce představuje Pánovo oko a putuje po své oběžné dráze, jak Pán nařizuje.”

Slunce je králem všech planet a bůh Slunce Vivasvan vládne sluneční planetě, která ovládá všechny ostatní planety tím, že jim dodává teplo a světlo. Obíhá podle Krsnova nařízení. Pán Krsna také učinil Vivasvana svým prvním žákem, který měl pochopit nauku Bhagavad-gity. Gita tedy není spekulativním dílem určeným pro bezvýznamné světské učence, ale standardní knihou poznání předávaného od nepaměti.

V Mahabharatě (Santi-parva 348.51-52) můžeme vysledovat historii Gity:

treta-yugadau ca tato
vivasvan manave dadau
manus ca loka-bhrty-artham
sutayeksvakave dadau

iksvakuna ca kathito
vyapya lokan avasthitah

“Na počátku věku zvaného Treta-yuga předal Vivasvan tuto vědu o vztahu s Nejvyšším Manuovi. Manu, otec lidstva, ji předal svému synovi Maharajovi Iksvakuovi, jenž byl králem této planety Země a praotcem raghuovské dynastie, ve které se zjevil Pán Ramacandra.” Bhagavad-gita je tedy v lidské společnosti od dob Maharaje Iksvakua.

V tuto chvíli máme za sebou pět tisíc let Kali-yugy, která trvá 432 000 let. Před ní byla Dvapara-yuga (trvala 800 000 let) a před ní Treta-yuga (1 200 000 let). Manu tedy přednesl Bhagavad-gitu svému žákovi a synovi Maharajovi Iksvakuovi, králi planety Země, zhruba před dvěma milióny pěti tisíci lety. Věk nynějšího Manua má trvat přibližně 305 300 000 let, z čehož 120 400 000 již uplynulo. Když vezmeme na vědomí, že Pán vyložil Gitu svému žákovi, bohu Slunce Vivasvanovi, před Manuovým narozením, byla podle hrubého odhadu pronesena před nejméně sto dvaceti milióny čtyřmi sty tisíci lety; a v lidské společnosti je známá dva milióny let. Pán ji znovu sdělil před zhruba pěti tisíci lety Arjunovi. To je přibližná historie Gity, jak ji líčí Gita samotná i Pán Krsna, který ji přednesl. Vyslechnout ji měl bůh Slunce Vivasvan, neboť je také ksatriyou a otcem všech ksatriyů dynastie surya-vamsa neboli potomků boha Slunce. Bhagavad-gita, kterou pronesl Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je na stejné úrovni jako Vedy, a vzhledem k tomu je toto poznání apauruseya, nadlidské. Védské pokyny jsou přijímány takové, jaké jsou, bez světských výkladů lidí — a proto je nutné stejně přijmout i Gitu. Světští polemikové sice mohou spekulovat o Gitě po svém, ale pak to není ta pravá Bhagavad-gita. Bhagavad-gitu je třeba přijmout takovou, jaká je, od učednické posloupnosti. Tento verš líčí, že Pán ji přednesl bohu Slunce, bůh Slunce svému synovi Manuovi a Manu svému synovi Iksvakuovi.