Jelikož člověk musí pracovat už jen pro samotné udržení těla při životě, předepsané povinnosti vztahující se na jeho dané společenské postavení a na jeho vlastnosti jsou uspořádány tak, aby tohoto účelu bylo možné dosáhnout. Yajña znamená Pán Visnu či obětní obřady. Všechny obětní obřady jsou také určeny k uspokojení Pána Visnua. Vedy nabádají: yajño vai visnuh. Jinými slovy, ať už někdo koná předepsané yajñi či přímo slouží Pánu Visnuovi, slouží tím stejnému cíli. Systém jednání s vědomím Krsny je tedy provádění yajñi, jak předepisuje tento verš. Rovněž varnášramské zřízení je zaměřené na uspokojení Pána Visnua—varnasramacaravata purusena parah puman / visnur aradhyate. (Visnu Purana 3.8.8)

Každý má tedy pracovat, aby uspokojil Visnua. Jakákoliv jiná práce vykonaná v tomto hmotném světě se stane příčinou otroctví, neboť dobré i zlé činy přinášejí reakce a každá reakce konatele spoutává. Proto musí člověk pracovat s vědomím Krsny, aby uspokojil Krsnu (Visnua) — když tak jedná, je na úrovni osvobození. Takový druh práce je velké umění a na počátku tohoto procesu je zapotřebí velmi zkušeného vedení. Každý by tedy měl snaživě jednat pod zkušeným vedením Krsnova oddaného, nebo podle osobních pokynů samotného Pána Krsny (jako měl možnost Arjuna). Nic nemá být děláno s vidinou smyslového požitku — vše se má dělat s cílem uspokojit Krsnu. Takové jednání člověka nejen ochrání před reakcemi za jeho činy, ale také ho postupně pozvedne k transcendentální láskyplné službě Pánu, která samotná ho může přenést do království Boha.