इन्द्रियाणि पराण्याहुरिन्द्रियेभ्यः परं मनः ।
मनसस्तु परा बुद्धिर्यो बुद्धेः परतस्तु सः ॥४२॥

indriyāṇi parāṇy āhur

indriyebhyaḥ paraḿ manaḥ

manasas tu parā buddhir

yo buddheḥ paratas tu saḥ

indriyāṇi — smysly; parāṇi — vyšší; āhuḥ — je řečeno; indriyebhyaḥ — více než smysly; param — vyšší; manaḥ — mysl; manasaḥ — více než mysl; tu — také; parā — vyšší; buddhiḥ — inteligence; yaḥ — kdo; buddheḥ — více než inteligence; parataḥ — vyšší; tu — ale; saḥ — ona (duše).


Text

Činné smysly jsou nadřazeny neživé hmotě a výše než smysly je mysl. Inteligence stojí ještě výše než mysl, a ona (duše) převyšuje dokonce i inteligenci.

Purport

Smysly slouží jako různé “ventily” pro činnosti chtíče. Chtíč je nahromaděn v těle, ale dostává volný průchod skrze smysly. Proto jsou smysly nadřazeny tělu jako celku. Tyto “ventily” nejsou používány při vyšším vědomí neboli vědomí Krsny. Na úrovni vědomí Krsny přichází duše přímo do styku s Nejvyšší Osobností Božství; proto hierarchie funkcí těla, jak je zde popsána, končí u Nejvyšší Duše. Činnost těla znamená aktivitu smyslů, a zastavení aktivity smyslů značí ukončení všech činností těla. Mysl je však činná, a proto bude jednat i tehdy, když je tělo v klidu — jako je tomu při snění. Nad myslí ovšem stojí rozhodování inteligence a nad inteligencí samotná duše. Pokud tedy duše jedná přímo ve styku s Nejvyšším, budou inteligence, mysl i smysly, které jsou jí všechny podřízené, automaticky jednat podle toho. V Katha Upanisadě je podobná pasáž, ve které stojí, že objekty smyslového požitku jsou nadřazeny smyslům a mysl je nadřazena smyslovým objektům. Je-li tedy mysl přímo zaměstnána neustálou službou Pánu, pak není možné, aby smysly byly zaměstnané nějak jinak. Tento způsob myšlení byl již vyložen. Param drstva nivartate — pokud se mysl věnuje transcendentální službě Pánu, nemůže se věnovat uspokojování podřadných sklonů. V Katha Upanisadě je duše popisována jako mahan, velká. Duše je tedy nad vším — nad smyslovými objekty, smysly, myslí a inteligencí. Přímo poznat věčné, přirozené postavení duše je proto tím nejlepším řešením.

Pomocí inteligence je třeba nalézt přirozené postavení duše a poté neustále zaměstnávat mysl na úrovni vědomí Krsny. To vyřeší vše. Začátečníkům v duchovním životě se obvykle radí, aby se vyhnuli smyslovým objektům. Kromě toho však musí všichni posílit mysl používáním inteligence. Pokud pomocí inteligence zaměstnávají svou mysl na úrovni vědomí Krsny, úplným odevzdáním se Nejvyšší Osobnosti Božství, mysl to posílí, a přestože jsou smysly mocné jako hadi, nebudou pak o nic nebezpečnější než hadi s vylámanými jedovými zuby. Není-li však duše posílena stykem s Krsnou na úrovni vědomí Krsny, pak — i když je pánem inteligence, mysli i smyslů — hrozí následkem rozrušené mysli neustálé nebezpečí poklesnutí.