ye me matam idaḿ nityam
anutiṣṭhanti mānavāḥ
śraddhāvanto 'nasūyanto
mucyante te 'pi karmabhiḥ
ye — ti, kdo; me — Mne; matam — nařízení; idam — toto; nityam — jako věčné poslání; anutiṣṭhanti — pravidelně konají; mānavāḥ — lidé; śraddhā-vantaḥ — s vírou a oddaností; anasūyantaḥ — bez závisti; mucyante — budou vysvobozeni; te — ti všichni; api — dokonce; karmabhiḥ — z pout zákona karmických činností.
Nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství, Krsny, je esencí veškeré védské moudrosti, a proto je bez výjimky věčně pravdivé. Tak jako jsou věčné Vedy, je věčná i tato pravda o vědomí Krsny. Toto nařízení je třeba přijímat s pevnou vírou, bez závisti a zášti vůči Pánu. Je mnoho filozofů, kteří píší komentáře k Bhagavad-gitě, ale nemají žádnou víru v Krsnu. Ti nebudou nikdy vysvobozeni z pout plodonosného jednání. Zato obyčejný člověk s pevnou vírou ve věčné příkazy Pána bude vysvobozen z pout zákona karmy i tehdy, není-li schopen tato nařízení vykonat. Na počátku rozvíjení vědomí Krsny člověk možná nedokáže Pánovy příkazy vždy dokonale vyplnit, ale jelikož k tomuto principu nemá odpor a jedná s upřímností, aniž by si připouštěl porážku a beznaděj, zaručeně dosáhne úrovně čistého vědomí Krsny.