à€€à€Ÿà€šà€ż à€žà€°à„à€”à€Ÿà€Łà€ż à€žà€‚à€Żà€źà„à€Ż à€Żà„à€•à„à€€ à€†à€žà„€à€€ à€źà€€à„à€Șà€°à€ƒ à„€
à€”à€¶à„‡ à€čà€ż à€Żà€žà„à€Żà„‡à€šà„à€Šà„à€°à€żà€Żà€Ÿà€Łà€ż à€€à€žà„à€Ż à€Șà„à€°à€œà„à€žà€Ÿ à€Șà„à€°à€€à€żà€·à„à€ à€żà€€à€Ÿ à„„à„Źà„§à„„

tāni sarvāṇi saḿyamya

yukta āsīta mat-paraḥ

vaśe hi yasyendriyāṇi

tasya prajñā pratiṣṭhitā

tāni — tyto smysly; sarvāáč‡i — veĆĄkerĂ©; saáčyamya — udrĆŸujĂ­cĂ­ pod kontrolou; yuktaáž„ — zaměstnanĂœ; āsÄ«ta — mĂĄ setrvĂĄvat; mat-paraáž„ — ve vztahu se Mnou; vaƛe — ovlĂĄdnutĂ©; hi — jistě; yasya — ten, jehoĆŸ; indriyāáč‡i — smysly; tasya — jeho; prajñā — vědomĂ­; pratiáčŁáč­hitā — upevněnĂ©.


Text

Ten, kdo drĆŸĂ­ svĂ© smysly na uzdě, dokonale je ovlĂĄdĂĄ a zaměƙuje svĂ© vědomĂ­ na Mě, je člověk ustĂĄlenĂ© inteligence.

Purport

V tomto verĆĄi je srozumitelně vyloĆŸeno, ĆŸe nejvyĆĄĆĄĂ­m pojetĂ­m dokonalosti yogy je vědomĂ­ Krsny. Pokud si někdo nenĂ­ vědom Krsny, je naprosto nemoĆŸnĂ©, aby ovlĂĄdl smysly. JiĆŸ jsme se zmĂ­nili o velkĂ©m mudrci Durvasovi, kterĂœ vyvolal spor s Maharajem Ambarisem. JelikoĆŸ byl pyĆĄnĂœ, zbytečně se rozhněval, a svĂ© smysly proto nedokĂĄzal ovlĂĄdnout. Naproti tomu krĂĄl, ačkoliv nebyl tak mocnĂœm yoginem jako mudrc — ale zato byl oddanĂœm PĂĄna — vĆĄechny mudrcovy kƙivdy mlčky snĂĄĆĄel, a tak vyĆĄel ze sporu vĂ­tězně. Srimad-Bhagavatam (9.4.18Ä20) uvĂĄdĂ­, jak krĂĄl ovlĂĄdal svĂ© smysly dĂ­ky nĂĄsledujĂ­cĂ­m pƙednostem:

sa vai manah krsna-padaravindayor
vacamsi vaikuntha-gunanuvarnane
karau harer mandira-marjanadisu
srutim cakaracyuta-sat-kathodaye

mukunda-liáč…galaya-darsane drsau
tad-bhrtya-gatra-sparse 'áč…ga-saáč…gamam
ghranam ca tat-pada-saroja-saurabhe
srimat-tulasya rasanam tad-arpite

padau hareh ksetra-padanusarpane
siro hrsikesa-padabhivandane
kamam ca dasye na tu kama-kamyaya
yathottamasloka-janasraya ratih

“KrĂĄl Ambarisa upĂ­ral mysl na lotosovĂ© nohy PĂĄna Krsny, svĂĄ slova pouĆŸĂ­val k popisovĂĄnĂ­ PĂĄnova sĂ­dla, ruce k čiĆĄtěnĂ­ chrĂĄmu PĂĄna, uĆĄi k poslouchĂĄnĂ­ popisĆŻ PĂĄnovĂœch zĂĄbav, oči ke zhlĂ­ĆŸenĂ­ podoby PĂĄna, tělo k dotĂœkĂĄnĂ­ se těl oddanĂœch, nos k vnĂ­mĂĄnĂ­ vĆŻně květĆŻ obětovanĂœch lotosovĂœm nohĂĄm PĂĄna, jazyk k ochutnĂĄvĂĄnĂ­ lĂ­stkĆŻ tulasi obětovanĂœch PĂĄnu, nohy k cestovĂĄnĂ­ na svatĂ© mĂ­sto, kde stojĂ­ PĂĄnĆŻv chrĂĄm, hlavu ke sklĂĄdĂĄnĂ­ poklon PĂĄnu a svĂ© touhy k plněnĂ­ PĂĄnovĂœch tuĆŸeb... a tĂ­m vĆĄĂ­m se stal zpĆŻsobilĂœm bĂœt PĂĄnovĂœm mat-para oddanĂœm.”

VĂœraz mat-para je v tĂ©to souvislosti velice dĆŻleĆŸitĂœ. Ćœivot Maharaje Ambarise ukazuje, jak se stĂĄt mat-para. Srila Baladeva Vidyabhusana, velkĂœ učenec a acarya tradice mat-para, poznamenĂĄvĂĄ: mad-bhakti-prabhavena sarvendriya-vijaya-purvika svatma-drstih sulabheti bhavah. “Smysly lze zcela ovlĂĄdnout jedině silou oddanĂ© sluĆŸby Krsnovi.” Někdy se takĂ© uvĂĄdĂ­ pƙíklad ohně: “PĂĄn Visnu, Krsna, jenĆŸ dlĂ­ v srdci yogina, spĂĄlĂ­ vĆĄechny nečistoty, tak jako planoucĂ­ oheƈ spĂĄlĂ­ vĆĄe v mĂ­stnosti.” Yoga-sutra rovnÄ›ĆŸ pƙedepisuje meditaci o Visnuovi — nikoliv o prĂĄzdnotě. TakzvanĂ­ yogini, kteƙí meditujĂ­ o něčem, co nenĂ­ na Ășrovni Visnua, pouze ztrĂĄcejĂ­ čas marnĂœm hledĂĄnĂ­m nějakĂ© vidiny. MusĂ­me si bĂœt vědomi Krsny—oddĂĄni Osobnosti BoĆŸstvĂ­. To je cĂ­l skutečnĂ© yogy.