Slovo muni poukazuje na toho, kdo dovede různými způsoby podněcovat svou mysl ke spekulaci, aniž by došel k přesnému závěru. Je řečeno, že každý muni má jiné hledisko, a pokud se některý názorově neliší od ostatních takových mudrců, nelze ho v pravém slova smyslu nazývat muni; nasav rsir yasya matam na bhinnam (Mahabharata, Vana-parva 313.117). Sthita-dhir muni neboli mudrc klidné mysli, o kterém zde hovoří Pán, je však jiný než obyčejný muni — je si neustále vědom Krsny, protože již zanechal všeho tvořivého spekulování. Je prasanta-nihsesa-mano-rathantara (Stotra-ratna 43), tedy ten, kdo překonal úroveň myšlenkových spekulací a došel k závěru, že Pán Sri Krsna, Vasudeva, je vším (vasudevah sarvam iti sa mahatma su-durlabhah). Ten, kdo si je takto plně vědom Krsny, není nijak znepokojován nápory utrpení trojího druhu, protože všechny strasti přijímá jako milost Pána a domnívá se, že by si za své dřívější špatné jednání naopak zasloužil ještě větší potíže. Vidí, že jeho utrpení je z milosti Pána omezeno na nejmenší míru. A když je šťastný, připisuje všechny zásluhy Pánovi a sebe nepovažuje za hodného štěstí — uvědomuje si, že jedině milostí Pána je v takové příznivé situaci a může Pánu lépe sloužit. V zájmu služby Pánu je vždy odvážný a aktivní a není ovlivněn připoutaností či nechutí. Připoutaností se rozumí přijímat věci pro vlastní smyslový požitek a odpoutanost je stavem, kde toto smyslové ulpívání není. Ten, kdo neochvějně setrvává na úrovni vědomí Krsny, je prostý připoutanosti i nechuti, neboť svůj život zasvětil službě Pánu. Proto se vůbec nehněvá, ani když se mu něco nepodaří. Ať už se setká s úspěchem či neúspěchem, nikdy to nenaruší jeho rozhodnost.