Bhagavad-gita začala dotazem Dhrtarastry. Dělal si naděje na vítězství svých synů, kterým pomáhali velcí válečníci, jako byl Bhisma, Drona a Karna. Doufal, že vítězství bude na jeho straně. Sañjaya však poté, co vylíčil situaci na bojišti, králi řekl: “Myslíš na vítězství, ale já soudím, že tam, kde jsou Krsna s Arjunou, bude i všechno štěstí.” Přímo tak potvrdil, že Dhrtarastra nemohl očekávat vítězství. Bylo jisté, že zvítězí Arjunova strana, protože tam byl Krsna. To, že Krsna přijal úlohu Arjunova vozataje, bylo projevem Jeho dalšího druhu bohatství. Krsna vlastní v plné míře všechny druhy bohatství a odříkání je jedním z nich. Je mnoho příkladů, kdy Krsna předvedl svou schopnost si odříkat, protože je rovněž Pánem odříkání.

Boj se ve skutečnosti odehrával mezi Duryodhanou a Yudhisthirou. Arjuna bojoval za svého staršího bratra Yudhisthiru. Jelikož byli na Yudhisthirově straně Krsna a Arjuna, jeho vítězství bylo zaručeno. Bitva měla rozhodnout o tom, kdo bude vládnout světu, a Sañjaya předpověděl, že moc nyní připadne Yudhisthirovi. Dále je zde předpovězeno, že po vítězství v této bitvě si bude Yudhisthira vést stále lépe, neboť byl nejen čestný a zbožný, ale také nanejvýš mravný. Za celý svůj život ani jednou nezalhal.

Je mnoho méně inteligentních lidí, kteří považují Bhagavad-gitu za pouhý rozhovor dvou přátel na bojišti. Taková kniha by však nemohla být posvátným písmem. Někteří mají možná námitky proti tomu, že Krsna podněcoval Arjunu k boji, což je obvykle nemorální, ale zde je jasně vyjádřena skutečnost: Bhagavad-gita je nejvyšším morálním pokynem. Ve třicátém čtvrtém verši deváté kapitoly je uveden nejvyšší princip mravnosti: man-mana bhava mad-bhaktah — je třeba se stát oddaným Krsny. A esencí veškerého náboženství je odevzdat se Krsnovi (sarva-dharman parityajya mam ekam saranam vraja). Pokyny Bhagavad-gity jsou podstatou svrchovaného procesu náboženství a mravnosti. Všechny ostatní cesty mohou očišťovat a vést k tomuto procesu, ale závěrečný pokyn Gity — odevzdat se Krsnovi — je vrcholem veškeré mravnosti a náboženství. Takový je závěr osmnácté kapitoly.

Z Bhagavad-gity vyplývá, že poznat sám sebe filozofickou spekulací a meditací je jedna cesta, ale zcela se odevzdat Krsnovi je nejvyšší dokonalost. To je podstata učení Bhagavad-gity. Cesta usměrňujících zásad, daných podle jednotlivých stavů společenského života a náboženských činností, může být důvěrnou cestou poznání, ale i když jsou náboženské obřady důvěrné, meditace a rozvíjení poznání je ještě důvěrnější. A odevzdat se Krsnovi vykonáváním oddané služby s úplným vědomím Krsny je nejdůvěrnější ze všech pokynů. To je esencí osmnácté kapitoly.

Dalším sdělením Bhagavad-gity je, že skutečnou pravdou je Nejvyšší Osobnost Božství, Krsna. Absolutní Pravda je vnímána ve třech aspektech: neosobního Brahmanu, lokalizované Paramatmy a nakonec Krsny, Nejvyšší Osobnosti Božství. Dokonalým poznáním Absolutní Pravdy je dokonalé poznání Krsny, které zahrnuje všechny obory poznání. Krsna je transcendentální, neboť vždy setrvává na úrovni své věčné vnitřní energie. Živé bytosti jsou projevem Jeho energie a dělí se do dvou skupin, některé jsou nazývány věčně podmíněné a některé věčně osvobozené. Je jich nesčetně mnoho a jsou neodmyslitelnými částmi Krsny. Hmotná energie se projevuje ve dvaceti čtyřech aspektech. Stvoření je v činnosti díky věčnému času a je projeveno a zničeno působením vnější energie. Tento vesmírný svět je vždy opakovaně projeven a neprojeven.

Bhagavad-gita rozebírá pět základních námětů: Nejvyšší Osobnost Božství, hmotnou přírodu, živé bytosti, věčný čas a činnosti všeho druhu. Vše závisí na Nejvyšší Osobnosti Božství, Krsnovi. Všechna pojetí Absolutní Pravdy — neosobní Brahman, lokalizovaná Paramatma a jakékoliv jiné transcendentální pojetí — jsou zahrnuta v poznání Nejvyšší Osobnosti Božství. Navenek se může zdát, že Nejvyšší Osobnost Božství, živá bytost, hmotná příroda a čas se od sebe liší, ale ve skutečnosti se od Nejvyššího neliší nic. Nejvyšší se však vždy liší od všeho. Filozofií Pána Caitanyi je nepochopitelná jednota a rozdílnost, a to představuje dokonalé poznání Absolutní Pravdy.

Živá bytost je ve svém původním postavení čistě duchovní — je nepatrnou částečkou Nejvyšší Duše. Pán Krsna může být přirovnán ke slunci a živé bytosti ke slunečnímu svitu. Protože živé bytosti představují okrajovou energii Krsny, mají sklon být ve styku buď s hmotnou, nebo s duchovní energií. Jinak řečeno — každá živá bytost se nachází mezi dvěma energiemi Pána, a jelikož patří k Jeho vyšší energii, vyznačuje se nepatrnou nezávislostí. Když s ní naloží správně, dostane se pod přímé vedení Krsny, a tak dosáhne svého přirozeného stavu na úrovni energie dávající blaženost.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k osmnácté kapitole Srimad Bhagavad-gity, pojednávající o jejím závěru — dokonalosti odříkání.