Zde je jasně řečeno, že skutečnou podobu tohoto banyánu nelze v hmotném světě poznat. Jeho kořeny jsou nahoře, a skutečný strom se tedy rozpíná na druhé straně. Když je živá bytost zapletena s jeho hmotnou expanzí, není schopna vidět, jak daleko strom sahá ani kde je jeho počátek. Přesto však musí najít příčinu. “Jsem synem svého otce, můj otec je synem té a té osoby a tak dále,” — tímto hledáním se dostane až k Brahmovi, jehož projevil Garbhodakasayi Visnu. Když takto dospěje k Nejvyšší Osobnosti Božství, její bádání končí. Původ tohoto stromu, Nejvyšší Osobnost Božství, je třeba vyhledat prostřednictvím společnosti osob, které Nejvyššího Pána znají. Díky poznání se živá bytost postupně odpoutá od klamného odrazu skutečnosti. Poznáním může přetnout své spojení s ním a spočinout ve skutečném stromě.

Důležité je v této souvislosti slovo asaṅga — připoutanost k smyslovému požitku a k ovládání hmotné přírody je totiž velmi silná. Živá bytost se proto musí naučit odpoutanosti skrze rozhovory o duchovní vědě, založené na autoritativních písmech, a musí naslouchat osobám, které skutečně mají poznání. Díky těmto rozhovorům ve společnosti oddaných dospěje k Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství. První, co potom musí udělat, je odevzdat se Mu. Popis onoho místa, ze kterého se po jeho dosažení živá bytost nikdy nevrací k nepravému stromu, jenž je pouhým odrazem, je uveden v těchto verších. Nejvyšší Osobnost Božství, Krsna, je původní kořen, z něhož vše přichází. Chce-li někdo získat přízeň této Osobnosti Božství, musí se jen odevzdat, a to je výsledek vykonávání oddané služby nasloucháním, opěvováním a tak dále. Pán je příčinou expanze v podobě hmotného světa. To již sám prohlásil: aham sarvasya prabhavah — “Já jsem původ všeho.” Z toho plyne, že chce-li se živá bytost vyprostit ze spleti mohutného banyánu hmotného života, musí se odevzdat Krsnovi. Jakmile to udělá, automaticky se od této hmotné expanze odpoutá.