Svrchovaná Osobnost Božství, Krsna, je nejvyšší autoritou ve vysvětlování tohoto poznání, ale i tak je pro učence a uznávané autority samozřejmé, že se vždy dovolávají dřívějších autorit. Krsna vykládá sporný bod rozdílnosti a jednoty duše a Nadduše odkazem na Vedantu, která je přijímána za autoritativní písmo. Nejprve říká: “Tak to líčí různí mudrci.” Velkým mudrcem je — vedle Pána samotného — Vyasadeva a jeho Vedanta-sutra dokonale vysvětluje dualismus. Vyasadevův otec Parasara je rovněž velký mudrc, který píše ve svých náboženských spisech: aham tvam ca tathanye... “My všichni — ty, já a ostatní živé bytosti — jsme transcendentální, přestože máme hmotná těla. Poklesli jsme a nacházíme se pod vlivem tří kvalit hmotné přírody, podle naší různé karmy. Proto je někdo na vyšší úrovni a někdo na nižší. Vyšší a nižší stavy bytí existují kvůli nevědomosti a projevují se u nekonečného množství živých bytostí. Nadduše, která nikdy nepoklesne, však nepodléhá znečištění třemi kvalitami přírody a je transcendentální.” Rozdíl mezi duší, Nadduší a tělem je podán i v původních védských písmech, zvláště v Katha Upanisadě. Vysvětlilo ho mnoho velkých mudrců a Parasara je považován za hlavního z nich.

Slovo chandobhih se vztahuje na různá védská písma. Přírodu, živou bytost a Nejvyšší Osobnost Božství popisuje například Taittiriya Upanisad, která patří k Yajur Vedě.

Jak již bylo uvedeno, ksetra je pole působnosti a ksetra-jña je dvojího druhu: individuální živá bytost a svrchovaná živá bytost. Taittiriya Upanisad (2.5) uvádí: brahma puccham pratistha. Jeden projev energie Nejvyššího Pána se nazývá anna-maya, což znamená, že živá bytost závisí ve svém bytí na potravě. To je materialistická realizace Nejvyššího. Po realizaci Nejvyšší Absolutní Pravdy na úrovni potravy přichází prana-maya, kdy živá bytost vnímá Absolutní Pravdu v příznacích či podobách života. Na úrovni jñana-maya přesahuje realizace příznaky života a týká se myšlení, cítění a chtění. Potom následuje realizace Brahmanu zvaná vijñana-maya, kdy jsou mysl a příznaky života odlišeny od samotné živé bytosti. Další a nejvyšší úroveň je ananda-maya, realizace dokonale blažené přirozenosti. To je pět úrovní realizace Brahmanu, které se nazývají brahma puccham. První tři z nich — anna-maya, prana-maya a jñana-maya — se týkají polí působnosti živých bytostí. Transcendentální ke všem těmto polím působnosti je Nejvyšší Pán, nazývaný ananda-maya. Vedanta-sutra rovněž popisuje Nejvyššího slovy: ananda-mayo 'bhyasat, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je svou přirozeností plný radosti. Aby vychutnával svou transcendentální blaženost, expanduje se do projevů vijñana-maya, prana-maya, jñana-maya a anna-maya. Živá bytost je považována za poživatele ve svém poli působnosti a vedle ní existuje ananda-maya. Když se tedy živá bytost rozhodne užívat tak, že se sladí s ananda-mayou, dosáhne dokonalosti. To je pravé vyobrazení Nejvyššího Pána jako svrchovaného znalce pole, živé bytosti jako nižšího znalce a povahy pole působnosti. Tuto pravdu je třeba hledat ve Vedanta-sutře neboli Brahma-sutře.

Ve verši stojí, že osnovy Brahma-sutry jsou názorně uspořádány z hlediska příčiny a následku. Některé z těchto suter znějí: na viyad asruteh (2.3.2), natma sruteh (2.3.18), parat tu tac-chruteh (2.3.40). První se vztahuje na pole působnosti, druhá na živou bytost a třetí na Nejvyššího Pána, který je summum bonum mezi všemi projevy různých bytostí.