Je třeba správně pochopit, co v této souvislosti znamená božský zrak. Kdo ho může mít? Božský znamená náležející Bohu. Božský zrak nemůže mít ten, kdo nedosáhl božskosti poloboha. A kdo je polobůh? Védská písma uvádějí, že polobohy jsou oddaní Pána Visnua (visnu-bhaktah smrta devah). Ateisté neboli ti, kdo nevěří ve Visnua, či ti, pro které je Nejvyšším pouze neosobní aspekt Krsny, božský zrak mít nemohou. Není možné znevažovat Krsnu a zároveň mít božský zrak. Nikdo ho nemůže mít, aniž by vyvinul božské vlastnosti. Ti, kdo ho mají, mohou vidět tak jako Arjuna.

Bhagavad-gita líčí vesmírnou podobu Pána. I když předtím, než byla zjevena Arjunovi, tento popis nikdo neznal, nyní je možné mít o visva-rupě určitou představu a ti, kdo mají skutečně božské vlastnosti, ji mohou i vidět. Božské vlastnosti však může mít pouze čistý oddaný Krsny. Oddaní s božskou povahou a božským zrakem ovšem nijak zvlášť netouží vidět Pánovu vesmírnou podobu. Jak je uvedeno v přechozích verších, Arjuna chtěl vidět Pána Krsnu ve čtyřruké podobě Visnua a z vesmírné podoby měl strach.

V tomto verši je několik velmi důležitých slov, například veda-yajñadhyayanaih, které se týká studia védské literatury a pravidel obětí. Slovo Veda se vztahuje na všechna védská písma — čtyři Vedy (Ṛg, Yajur, Sama a Atharva), osmnáct Puran, Upanisady a Vedanta-sutru. Tato písma lze studovat doma nebo kdekoliv jinde. Existují také sutry — Kalpa-sutry a Mimamsa-sutry — určené ke studiu obětních metod. Slovo danaih se týká milodarů vhodným osobám, konkrétně těm, jež prokazují transcendentální láskyplnou službu Pánu, tedy brahmanům a vaisnavům. Pokud jde o zbožné činnosti, ty zahrnují oběť zvanou agni-hotra a předepsané povinnosti různých společenských tříd. Dobrovolné snášení určité námahy a nepohodlí se nazývá tapasya. To vše může člověk dělat — podstupovat askezi, dávat milodary, studovat Vedy a tak dále — ale pokud není oddaný jako Arjuna, vesmírnou podobu neuvidí. Impersonalisté si také představují, že vidí vesmírnou podobu Pána, ale z Bhagavad-gity je zřejmé, že to nejsou oddaní, a proto ji vidět nemohou.

Mnoho lidí “vytváří” inkarnace — tím, že klamně prohlásí za inkarnaci obyčejného člověka. To celé je hloupost. Musíme se řídit zásadami Bhagavad-gity; v jiném případě nelze nabýt dokonalého duchovního poznání. I když se o studiu Bhagavad-gity uvádí, že předchází vědě o Bohu, je tak dokonalé, že umožňuje rozlišovat co je co. Přívrženci pseudoinkarnace mohou tvrdit, že také viděli transcendentální inkarnaci Boha, vesmírnou podobu — jejich tvrzení je však nepřijatelné, protože zde je jasně řečeno, že nikdo nemůže vidět vesmírnou podobu Boha, dokud se nestane Krsnovým oddaným. Nejprve se tedy člověk musí stát čistým oddaným Krsny, a teprve pak může mluvit o vesmírné podobě, kterou viděl. Krsnův oddaný nikdy falešné inkarnace ani jejich přívržence neuznává.