mṛtyuḥ sarva-haraś cāham
udbhavaś ca bhaviṣyatām
kīrtiḥ śrīr vāk ca nārīṇāḿ
smṛtir medhā dhṛtiḥ kṣamā
mṛtyuḥ — smrt; sarva-haraḥ — všepohlcující; ca — rovněž; aham — Já jsem; udbhavaḥ — tvoření; ca — také; bhaviṣyatām — budoucích projevů; kīrtiḥ — dobrá pověst; śrīḥ — bohatství či krása; vāk — vytříbená mluva; ca — také; nārīṇām — mezi ženami; smṛtiḥ — paměť; medhā — inteligence; dhṛtiḥ — stálost; kṣamā — snášenlivost.
Ihned od narození člověk každým okamžikem umírá. Smrt pohlcuje každou živou bytost každou vteřinou, ale posledním úderem je smrt samotná. Tato smrt je Krsna. Všechny živé bytosti projdou ve svém životě šesti změnami. Narodí se, rostou, nějaký čas zůstávají takové, jaké jsou, rozmnožují se, chřadnou a nakonec zanikají. První z těchto změn, zrození z matčina lůna — je Krsna. Je to počátek všech budoucích činností.
Sedm uvedených druhů bohatství — dobrá pověst, štěstěna, vytříbená mluva, paměť, inteligence, neochvějnost a snášenlivost — je ženského rodu. Tomu, kdo vlastní všechny nebo některé z nich, patří všechna sláva. To platí například o tom, kdo je znám svou spravedlivostí a poctivostí. Sanskrt je dokonalý jazyk, a proto mu také náleží všechna sláva. Dobrou pamětí (smrti) je obdařen ten, kdo umí látku, kterou studoval. A schopnost nejen číst mnoho knih s různými náměty, ale také je pochopit, pamatovat si jejich obsah a využívat ho v případě potřeby je další projev bohatství — inteligence (medha). Schopnost překonat nestálost se nazývá neochvějnost (dhrti). A když je ten, kdo zůstává i přes své přednosti pokorný a mírný, schopen zachovat vyrovnanost při bolesti i extázi radosti, vlastní druh bohatství, který se nazývá snášenlivost (ksama).